Jeronýmův příběh

Je nEJVTIPNĚJŠÍ kocour zařazený v humoru nebo v dětských knihách?

 V novinkách nebo v komiksech? O tom je Jeronýmův příběh. 

 

    „Tak, a teď ještě koupit toho nového kocoura a budu mít všechno,“ usmál se Jeroným a zmáčkl ozdobnou kliku knihkupectví U Barviče. Mosazný zvonek zacinkal a on vstoupil. Ani se nemusel moc rozhlížet. Nové knihy byly hezky přehledně rozložené na stole u dveří a Jeroným se dal do hledání. Těch knih byly snad desítky. Nový Nesbo, nový King, nový Lagercrantz, nové Čtyři dohody, nový Halík, nový Svěrák, nový Urban… Desítky a desítky úžasných nových titulů. Ale nový kocour mezi nimi nebyl. Jeroným si rozepnul kabát a rozhlédnul se. Nebyl tu nikdo, kdo by mu poradil. Pomalu prošel kolem řady nejprodávanějších bestsellerů, prošel kolem knih oceněných knižními cenami Magnezia Litera a vstoupil do Oddělení humoru. 

skřín kopie2 pro shoptet

V humoru by kocour mohl být, pomyslel si Jeroným. Jeroným si dokonce myslel, že kocourovy knížky jsou jedny z nejveselejších knížek, které zná, ale po chvíli hledání musel uznat, že se mýlil. V humoru kocour nebyl. A nebyl ani v komiksech. Tolik obrázků v těch kocourových knížkách je a nedají ho ani do komiksů, brblal si pro sebe Jeroným a vstoupil do Oddělení české beletrie. Ale tady kocoura taky nenašel. Nebyl ani pod písmenem K jako kocour, ani pod písmenem E jako Eva, ani pod Z jako Zanková ani pod F,P,K,L,M,R,J,T… Jak je to možné, zazoufal si Jeroným, přece tady někde musí být. Přece mu dcera řekla, že u Barviče nového kocoura určitě mají. Tak někam ho museli dát. Někam ho museli zařadit. Přece není slepej!?

S těmi myšlenkami sešel Jeroným po schodcích do Oddělení dětských knih. Ale upřímně, tady kocoura ani nečekal. Nejen kvůli těm děsivým událostem, které se v kocourovi občas odehrávají, nejen kvůli bezhlavému umrlcovi, který se v knize vyskytuje, ale hlavně kvůli té spoustě obrázků, kde je slečinka jen v kalhotkách. A nemýlil se. Ani v dětském kocour nebyl. A tak šel Jeroným dál. Prošel oddělením známých osobností, prošel oddělením s životopisy, prošel fantastickými ságami, detektivními příběhy, kuchařkami, ale nikde kocoura nenašel. Až došel do jakési smutné tmavé místnosti, plné loňských kalendářů, potrhaných obalů a poškozených knih a tehdy Jeroným pochopil, že došel na konec knihkupectví. A ani tam kocour nebyl.

 Kdo ví kam toho kocoura zařadili, smutně si povzdechl Jeroným, ale já ho prostě nenašel. A v té chvíli za stojanem s vyluštěnými sudoku uviděl jakýsi temný výklenek. A hluboko v tom výklenku stála stará černá skříň. Že by ho dali tam, pomyslel si udiveně Jeroným a zacloumal klikou. Skříň se se zaskřípěním otevřela. Nebyly tam knížky. Jen staré holínky a hnědý baloňák. A za tím baloňákem temná chodba. Temná a studená. Brrr, otřásl se zimou Jeroným, oblékl si baloňák, obul holinky a vstoupil do skříně.

     Šel dlouho. Kamenitý chodník přešel v prach a prach v těžké bláto. Temnota kolem se zdála nekonečná. Ticho bezedné. Jen cupitání nožek a šelestění blanitých křídel. Možná tady toho kocoura opravdu nemají, pomyslel si Jeroným.

A v té chvíli se přímo před ním rozsvítilo pronikavé světlo. Někdo mu svítil baterkou přímo do očí.

„Kdo je to,“ zamžoural Jeroným do světla. Neznámý sklonil lucernu.

Na velikém kameni seděl potkan a v prackách držel Nejvtipnějšího kocoura 2. „Sháníte tuhle,“ že jo, řekl potkan a natáhl pracky k Jeronýmovi.

Jeroným přikývl.

„Je za dvěstě devadesát,“ řekl potkan. „Bez účtenky.“

Jeroným znovu přikývl.

Kniha změnila majitele.

„Děkuji,“ šeptl Jeroným. Světlo zhaslo. „Děkuji,“ zopakoval ještě jednou do tmy. Byl šťastný. Nakonec tu knížku  přece jen našel.

A v té chvíli si uvědomil, že ten potkan byl Kurděj.

                                                tag

 Jeronýmův příběh budiž poučením pro všechny, kdo jdou k Barvičovi pro nového kocoura. To poučení zní: Nechoďte k Barvičovi. Běžte k Dobrovskému.  Nebo na Kosmas. A nebo si tu knížku kupte radši rovnou tady.

Zpět do obchodu