Jak jsme roznášeli reklamu na naši novou knížku

Příběh o překročení zákona.

     Dvířka staré schránky zaskřípěla a barevná obálka se zašustěním vklouzla dovnitř. To zašustění mi přišlo nesmírně hlasité, ale nedělo se nic. Ulice dál zůstala tichá, okolní dvory opuštěné, jen v paneláku na protějším kopci se rozsvítilo jedno světlo, jakási postava prošla kolem okna, ale pak ten kdosi zase zhasl a ulice se znovu ponořila do tmy.

     Podal jsem slečince další obálku. Tahle schránka ani nezaskřípala a zašustění bylo tiché jak let rorýse. Začínali jsme si myslet, že se to podaří. Že dnes doručíme všechny. Ještě zbývala jedna schránka. Schránka se jménem Gruber.
Ruka slečinky se natáhla, zbýval už jen malý kousek, když nás oslepilo pronikavé světlo. Nevím, jestli to byl Gruber. Ale byl strašlivý. A ještě strašlivější byl obrovský šestiranný kolt, který přitiskl k levému spánku slečinky.

nevhazovat reklamu12

 

 „Dost,“ řekl hlasem temným jak nejtemnější zvon. „Vy neumíte číst?“ zaduněl znovu. 

„Umíme,“ pípla slečinka a brada se jí roztřásla stěží potlačovanou hrůzou.

„Umíte?“ Gruberova tvář zesinala. „Tak co je na té schránce napsané?“

Slečinka se naklonila k nápisu. „Ne-vha-zo -“  

„Neslyším!“

„Nevhazovat reklamu.“

„A co děláte vy?“

„Vhazujeme.“

„Celé a hlasitěji!“

„Vhazujeme reklamu.“

„Ano!“ řekl Gruber. „Vhazujete reklamu do schránek, na kterých je napsáno: Nevhazovat reklamu.“

Hlaveň koltu se pomalu posunula přímo doprostřed čela slečinky a mě napadlo, že teď bude následovat trest. Napadlo mě, že teď ten muž slečince naplácá na holou, nebo jí ustřihne ofinu nakřivo, utrhne knoflík z blůzky nebo možná ještě něco horšího. Ale nic z toho neudělal. Ten muž věřil v sílu své zbraně.  
Palcem pomalu odjistil a pak tiše, velice tiše pravil: „Takže už to nikdy, opakuji nikdy, nedělejte! Jinak, chraň vás pánbů.“
 To byla Gruberova poslední slova. Kolt naprázdno cvakl, světlo zhaslo a on se ztratil stejně, jako se předtím objevil. Jako by ho nikdy ani nebylo. Jen obtisknutý červený kroužek na čele slečinky dokazoval, že tu opravdu byl.

Do schránky v červeném domě na Fugnerové ulici už jsme nikdy žádný náš letáček nevhodili.

                                                      tag

Zpět do obchodu